Diminuce (v Anglii division, ve Španělsku diferencias či glosas , ve Francii double, v Itálii passaggio) je formou zdobení či variace melodické linky, kdy je dlouhý tón rozdělen na kratší hodnoty a intervaly v původní melodii jsou těmito kratšími tóny vyplňovány/obalovány. Rozkvět diminuční praxe spadá do druhé poloviny 16. století, kdy je zdokumentován v řadě traktátů, které se technikou zabývají: Silvestro di Ganassi dal Fontego:
Opera intitulata Fontegara (1535), Diego Ortiz:
Trattado de Glosas (1553), Girolamo Dalla Casa:
Il vero modo di diminuir (1584), Giovanni Bassano:
Ricercate, passaggi et cadentie (1585) aj.
V období let 1580 - 1620 vznikla řada skladeb, jež vycházely
z pofyfonních chansonů a kde byla jedna nebo více melodických linek diminucemi ozdobena. Autoři původních chansonů byli proslulí skladatelé vrcholné renesance -
Th. Crecquillon, J. Clemens non Papa, R. de Lassus, G. P. da Palestrina, J. Courtois aj. Skladby s diminucemi
byly určeny pro různé nástroje - zobcové či příčné flétny, cink (cornetto), violy (viola la gamba, viola bastarda) a další.
Poznámka
Basso continuo: Martin Perkins (s laskavým svolením)
Zdrojová literatura
Crecquillon:
Moderní edice: Divisions on Chansons I
IMSLP: Un gay bergier
Clemens non Papa:
Moderní edice: Divisions on Chansons I
IMSLP: Frisque et gaillard
Palestrina:
Moderní edice: Vestiva i colli settings
IMSLP: Vestiva i colli